Rozhodnutí, akce a naplněná touha.

Před pár dny jsem se znova přesvědčila. Když naplním svou touhu – skutečně udělám to, co fakt chci, zažiju moment absolutního vnitřního naplnění. Někdy je to jen moment, jindy trvalý stav:)

Mám ráda hory a zároveň mě fascinuje vodní hladina. Tam, kde se obojí spojí dohromady, je mi moc fajn. Z kopců jsme se vraceli už za tmy kolem horského plesa. Nápad přišel okamžitě. Sem zítra ráno doběhnu, toužím si v té průzračné vodě zaplavat. Kdo ví, kdy se taková příležitost bude opakovat. Musím ji využít teď. Nemusím. Toužím to udělat, chci to prožít. To je velký rozdíl. Znám se. Jestli něco musím, najdu si 1000 a jednu dobrých výmluv proč ne.

Pokud po něčem toužíte, překonáte každou překážku. Touha vás nenechá vaše rozhodnutí vzdát. Rozhodnutí předchází naplněné touze.

Budík zazvonil ráno v 6. Mohla jsem zůstat v zahřáté posteli. Otočit se na druhý bok. Říct si, venku je  zima, nestojí to za to. Touha mě vytáhla z peřin, obula do tenisek a najednou jsem stála venku v blankytně modrém ránu. Teploměr se sice zasekl jen na 8°C, nicméně to nevadilo. Rozhodnutí. Už jsem se rozhodla a udělala první krok. Tím druhým jsem se rozběhla do tatranských kopců ke klidné vodní hladině. Akce je důležitá. Jenom rozhodnutí nestačí:)

Horské pleso působilo tajemně  v obklopení majestátních hor. Čekalo na mě. Mám? Nemám? Při prvních tempech se mi zastavil dech, celým tělem projelo milion mrazivých jehliček. Pocit z ledové vody byl však ve stejném momentu překonán vnitřním štěstím. Dokázala jsem to!  Ale psssst! … nikomu to neříkejte, prý se to nesmí 🙂 . Zážitek slovy nepopsatelný. Já, pleso, hory. Fantastické. Naplněná touha.

Při běhu nazpátek, vstříc slunečním paprskům, jsem znova přiznala sama sobě. Naplnit svou touhu znamená uspět. Úspěch je výsledkem vlastního rozhodnutí. Skutečného rozhodnutí a následné akce, kdy zvládneme i zdánlivě nemožné. Stačí chtít, jít si za svým a nenechat se nikým odradit.

Věřte mi, je to mnohem lepší než dokola přemýšlet nad tím, jaké by to bylo, kdybych to zkusila.

Mnoho lidí by chtělo udělat věci jinak, žít jinak. Přitom stále přešlapují na místě. Týden, rok, 20let. A pak jen litují, že něco neudělali dříve a nebo si vyčítají, že něco neudělali vůbec…a už je pozdě. Přemýšlejí nad tím jaké by to bylo kdyby…

Je to zbytečné.  Přestaňte  ztrácet čas a začněte jednat.