Vzkaz tvého těla. Komu? Přeci TOBĚ!

Je přece celé naše, tak proč nad tím přemýšlet. Jede samo na plný výkon. Ve dne v noci. Údržbu potřebuje minimální…jak si mnozí myslí a pak se diví…když najednou z ničeho nic, samo tělo vypoví službu.

Prostě si řekne DOST. Nebaví mě sloužit TOBĚ – někomu, kdo mi za to nedává žádnou odměnu. Proč bych mělo fungovat na plný plyn a 100 procentně, když si mé služby nevážíš? Ty, můj člověk. Můj majitel  a šéf v jedné osobě? Šťavíš mě každý den k nejvyššímu výkonu, já makám a odměna nikde. A já ji chci. Protože vím, že si ji zasloužím a taky absolutně cítím, že ji potřebuji. Je to přece tak zřejmé a jednoduché. Proč to nechápeš?

Nechci pokrouceně sedět a hledět do počítače a mobilu několik hodin denně. Nechci sedět před televizí a čumět na připitomělé seriály o násilí, nevěře, podlosti, nemocech a umírání.

Nechci žít v hluku, shonu  a smradlavém vzduchu bez kyslíku. Nechci jíst sajrajty, co se vydávají za jídlo.

Nechci už pracovat pro druhé od rána do večera a měnit svůj čas za peníze, které ty potřebuješ k životu.

Nechci se už dále přetvařovat jak jsem happy a řešit vše práškama na vysoký tlak a spásnými antidepresivy.

 CHCI jen žít. Tak málo mi stačí. ŽÍT v radosti, hojnosti, zdraví, štěstí, kráse.

Chci jíst kvalitní jídlo. Chci dýchat čistý vzduch.

Chci zdravý pohyb a odpočinek. Chci spát ve tmě a v tichu.

Chci se smát.

Chci být prospěšné sobě, svou prací skutečně prospěšné druhým lidem a tím i tobě, člověče.

Protože jen tak má můj život smysl. SLYŠÍŠ MĚ?